Užívané pojmy

Možná jste nerozuměli během prohlídky katedrálou všem výrazům, nebo jste něco přeslechli. Zde uvádíme nejužívanější pojmy. 

Ambit – neboli křížová chodba, je klenutá chodba kolem čtvercového dvora (nazývaného také rajský dvůr), zpravidla se vyskytuje u klášterního kostela (v Olomouci u sv. Michala, u dominikánů), kapitulního sídla (u katedrály) a u poutních kostelů (na sv. Kopečku)

Ambon – vyvýšené místo ve starokřesťanských chrámech a znovu v současných kostelech odkud se při bohoslužbě čte Slovo Boží 

Apsida – je půlkruhový výklenek používaný v římské antické architektuře, architektuře románské a románsko-gotické, který plní roli presbytáře, velké kostely mohou být zakončeny několika apsidami (např. trojlodní bazilika třemi apsidami)  

Dóm – v latině Domus Dei (dům Boží), v německém prostředí se pro katedrálu používá pojem dóm, toto slovo se používá i pro zdejší katedrálu (do počátku 20. století měla Olomouc početné zastoupení německy mluvícího obyvatelstva a vedení města)  

Kanovník – duchovní, příslušník katedrální kapituly nebo označení pro kněze vykonávajícího slavnostní liturgické funkce v určitém kostele

Kapitula – sbor kanovníků, který pomáhá biskupovi v řízení diecéze, pečuje o katedrálu či koná slavnostní bohoslužby. Členy jmenuje biskup na návrh kapituly. Olomoucká kapitula byla u původního biskupského kostela sv. Petra a měla čtyři kanovníky, po přenesení biskupského stolce ke kostelu sv. Václava roku 1131 ji biskup Jindřich Zdík rozšířil na dvanáct kanovníků v čele s děkanem. Král Přemysl Otakar I. jí roku 1207 udělil právo volit olomouckého biskupa. Toto právo se přestalo užívat po roce 1916. Funkce v kapitule se volí z činných kanovníků na dobu určitou, dále jsou kanovníci emeritní a čestní. 

Katedrála – 1. titulárně: též katedrální kostel, označuje se tak hlavní kostel diecéze se sídlem biskupa; 2. v architektonickém smyslu se označuje jako katedrála konkrétní typ kostela vystavěného v gotickém slohu; slovo katedrála je odvozeno od slova katedra (stolice, křeslo), tedy biskupské stolice, která je symbolem učitelského úřadu biskupa a jeho pravomocí; katedra je konkrétní místo v katedrálním kostele, které je vyhrazeno pro hlavu diecéze 

Kazatelna – vyvýšené místo v lodi kostela se schodištěm a stříškou, ze kterého promlouval kněz k věřícím při bohoslužbách; v současnosti se již kazatelna nepoužívá, nahradil ji ambon 

Kostel – též chrám či chrám Páně; sakrální stavba, zvláštním způsobem posvěcená a zasvěcená službě Boží, kde se shromažďují věřící k modlitbám a bohoslužbám (mši svaté). Téměř všechny prvky, které lze v kostele a na kostele vidět mají svůj symbolický význam, především pak orientace a tvar kostela. 

Křížová cesta – 1. rozjímavá modlitba o utrpení Ježíše Krista při jeho poslední cestě z Pilátova domu na horu Kalvárii; 2. umělecké ztvárnění utrpení Ježíše Krista o 14 zastaveních, buď ve formě křížů, obrazů v kostele nebo samostatně stojících kaplí v přírodě s vyobrazením    

Krypta – neboli skrytá kaple (z latiny), je podzemní klenutá kaple, která se nachází pod kostelem a je zpravidla přístupná; zde byly pohřbíváni světci, panovníci a významné církevní osoby 

Kůr – neboli kruchta, je vyvýšený prostor v zadní části kostela, určená pro varhany, zpěváky a hudebníky, téměř vždy umístěna naproti hlavnímu oltáři  

Loď – termínem loď se v architektuře označuje podlouhlý prostor zaklenutý klenbami (zpravidla kostel); pokud má prostor více lodí než jednu, bývají od sebe jednotlivé lodě odděleny řadou sloupů a pilířů; podle umístění se jedná o loď hlavní či vedlejší, pokud má stavba např. tři lodě, nazývá se trojlodní (stejně vysoké lodě jsou v tzv. síňovém uspořádání)    

Oltář – vyvýšené místo v kostele, kde se přináší dar jako oběť Bohu, je to nejdůležitější místo každého kostela, je chápán jako symbol Ježíše Krista: představuje místo na němž se zpřítomňuje jediná Ježíšova oběť Otci za spásu světa; oltář je místo na němž se slaví eucharistie, je pravým středem kostela, kolem něhož se křesťané shromažďují ke společné modlitbě; v každém oltáři jsou zasazeny ostatky světců   

Oratoř – též modlitebna, místo určené k bohoslužbě, zpravidla vyšší oddělené místo v kostele (zde arcibiskupská oratoř) 

Presbytář – část prostoru kostela vyhrazeného kněžím (též kněžiště či chór); je zde umístěn hlavní oltář a kněz zde koná bohoslužbu. 

Sakristie – místnost v kostele, ve které jsou uloženy bohoslužebné předměty, knihy a roucha, zde se kněz a přisluhující oblékají a připravují na bohoslužbu, existuje i několik oddělených sakristií s různými funkcemi (zde dvě sakristie: vikářská a kanovnická) 

Svatostánek – neboli eucharistický svatostánek (tabernákulum, sanktuárium), nejposvátnější místo v kostele určené pro ukládání liturgických nádob s Eucharistií („skříň“ na oltáři), má zde přístup pouze kněz nebo osoba knězem pověřená   

Vikář – z latinského pojmu "vicarius", zástupce, duchovní zastupující vyšší autoritu

dating for married cheaters caught why some women cheat